Stejně vás SEMELem!

Dnešní den je pošmourný z několika důvodů. Důvod první - venku je hnusně. Důvod druhý - připomínáme si smutné výročí změny režimu, kdy demokracie, unavená, dostala tvrdý direkt. Mátožně vstala až po jedenačtyřiceti letech. Důvod třetí - úžas nad stále větší neomaleností a drzostí (co se nám může stát, že?) diskutérů, obhajující minulý režim a hanící zastánce pořádků dnešních.

S počasím těžko něco uděláme. Ono smutné výročí připomínáno je a vcelku hojně. Naštěstí. Je dobré vědět, že se svět ještě nezbláznil. Je dobré připomínat jména jako Toufar, Horáková, Píka a s nimi i masu dalších, postižených za své názory, které se neshodovaly s představami těch, co měli moc.

Pokud dnes někdo řekne, že holokaust nebyl a že Osvětim byla jen víkendovým táborem, hrozí mu (oprávněně) poměrně mastný trest. Pokud někdo řekne, že Milada Horáková se přiznala dobrovolně, že pozvání vojsk Varšavské smlouvy (byť ne celé) bylo naprosto v souladu s přáním všech československých občanů, nemusí se nijak obávat trestního postihu. Buď se tomu člověk zasměje, mávne rukou, co že to zase ta divná partaj mele nebo prostě jsme zhýčkaní představou, že se nám nic takového stát nemůže. Prostě, hostorie se neopakuje. Omyl.

Naštěstí se už ledy přeci jen hnuly. Po vystoupení jisté soudružky v jistém pořadu se zvedla vlna nevole a první trestní oznámení za výše zméněné výroky leží již na stole státního zástupce. Estébáci, kteří se cvičili na jistém disidentovi, odešli od soudu s nepodmíněným (a jedním podmíněným) trestem.

Komunismus je stejně zvrhlý jako nacismus, resp. fašismus. Tresty za jejich obhajování, schvalování a propagaci by měly být stejné (alespoň, pokud stále platí, že jsme se dohodli na demokratickém uspořádání naší společnosti).

Podobné výroky jako u jisté soudružky, lze najít i v různých diskusích na různých zpravodajských serverech, které jsou častokrát i horší v tom, že urážejí ty, co s nimi nesouhlasí. Je to smutné, ale je to tak - demokracie a svoboda vyjádřit svůj názor jdou spolu ruku v ruce.

Kdysi jistý spisovatel, odsouzený mimo jiné i za vtip o jistém prezidentovi v normalizační éře, ve svém díle popisoval nejen zrůdnost komunistického režimu, ale také jeho absurditu. Zajímavá, ale i děsivá, je zmínka o trvalém otisku okované bachařovy boty na odsouzencově čele za jakýsi pohřešek, kdy si nevzdělaný bachař smlsl na intelektuálovi.

V tom je rozdíl mezi těmito dvěma systémy - pokud budu odsouzen, tak určitě ne za vtip o prezdentovi a okovaný otisk na čele mi hrozí spíše od některého z extremistů - a je jedno zda pravicového či levicového. Od bachaře asi těžko.

V tomto kontextu je nutno i vnímat výroky jistých představitelů strany s třešničkami - zkusíme, kam až můžeme zajít, co nám ještě projde a pak se uvidí. Popravit nás nemůžou, stejně to už tak nikoho nezajímá jako dřív, neber nás vážně...

Mě osobně to trochu připomíná dobu před Únorem, který soudruzi nazývají vítězným.

Prostě nás SEMELou...